Objednejte si bezplatné zasílání tištěné verze časopisuKONSTRUKCE Media, s. r. o.Com4In Group
ISSN 1803-8441
English - Google Translate Česky - Překladač Google French - Google Translate Italian - Google Translate German - Google Translate Polish - Google Translate Spanish - Google Translate Swedish - Google Translate   |   Přihlásit se   
Nacházíte se:  Úvod    Redakční rada

Redakční rada

  • Mgr. Tomáš Apeltauer, Ph.D.

  • Ing. Albert Bradáč, Ph.D.

    Jedním z nejmladších členů Redakční rady je Albert Bradáč (ročník 1976), který je odborným pracovníkem a vedoucím laboratoří na Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně (ÚSI VUT). Je absolventem Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a doktorského studijního programu Soudní inženýrství Přednáší v kurzech technického znalectví na ÚSI VUT v Brně a VOŠ SPŠ v Rychnově nad Kněžnou (Soudní inženýrství, Teorie technické analýzy silničních nehod, problémové studie – grafi cká analýza nehodového děje, nehody s chodci…). Je znalcem v oborech doprava, ekonomika a strojírenství. Autor desítek publikací ve vědeckých časopisech a na národních i mezinárodních vědeckých konferencích. Albert Bradáč je členem Evropské společnosti pro výzkum a analýzu nehod.

  • Ing. Peter Bulánek, CSc.

    Peter Bulánek sa narodil 21. septembra 1951 v Bratislave. V roku 1974 s vyznamenaním ukončil štúdium na Stavebnej fakulte SVŠT v Bratislave, zameranie betónové konštrukcie a mosty. V rokoch 1974–1976 pracoval v Dopravoprojekte Bratislava – projektovanie mostov, od roku 1976 pôsobil na Katedre betónových konštrukcií a mostov Stavebnej fakulty SVŠT v Bratislave ako odborný asistent a v roku 1982 v Ústave cestného hospodárstva a dopravy v Bratislave bol zakladajúcim pracovníkom oddelenia pre rozvoj, správu a údržbu mostných objektov. Od roku 1988 pracoval v Riaditeľstve diaľnic Bratislava v útvare výskumnovývojovej základne a ďalej ako vedúci útvaru diagnostiky (diagnostika diaľničných vozoviek, mostov a budov v štádiu výstavby, prevádzky a opráv). Po vzniku Slovenskej správy ciest v roku 1995 bol vedúcim oddelenia diaľničných mostov najprv v prevádzkovom úseku a neskoršie v investičnom úseku a v tejto funkcii pôsobil aj v Národnej diaľničnej spoločnosti od jej vzniku v roku 2005. V roku 2006 bol menovaný členom predstavenstva a finančným riaditeľom Národnej diaľničnej spoločnosti. V roku 1982 ukončil postgraduálne štúdium na Stavební fakultě VUT Brno „Zkušebnictví a péče o jakost ve stavebnictví“, v roku 1984 obhájil kandidátsku dizertačnú prácu „Príspevok k vykonávaniu komplexných nedeštruktívnych skúšok cestných a diaľničných mostov“. S cieľom udržať kontakt so zahraničnými informáciami sa venoval tiež štúdiu cudzích jazykov a na Univerzite Komenského v Bratislave absolvoval dva jazykové postgraduály: v rokoch 1989–1991 štúdium španielčiny „Jazyková a spoločenská príprava čs. expertov“, záverečná písomná práca mala názov “Inspecciones principales de puentes de carretera“ (Hlavné prehliadky cestných mostov) a v rokoch 1991–1993 štúdium nemčiny „Jazyková a spoločensky – odborná príprava slovenských expertov“ záverečná písomná práca “Brűckenabdichtung“ (Hydroizolácia mostov). Získané poznatky publikoval v odborných časopisoch a na konferenciách vrátane v zahraničí (viac ako 100 referátov). Je odborným garantom mostárskej konferencie s medzinárodnou účasťou – už 13 ročníkov, organizuje „ Mostárske utorky“, ďalej rôzne podnikové odborné akcie. Bol členom štátnicovej komisie pre obhajoby diplomových prác Katedry betónových konštrukcií a mostov STU, prednášal v rámci vyučovania Katedry betónových konštrukcií a mostov STU a tiež bol oponentom výskumnovývojových úloh a kandidátskych dizertačných prác.

  • Bc. Roman Červenka

  • Ing. Petr Čížek

    Petr Čížek se narodil 29. května 1951. V letech 1966 až 1969 studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Táboře, poté nastoupil na ČVUT Praha, Fakultu stavební, obor Konstrukce a dopravní stavby, kterou dokončil v roce 1975. Na této škole pokračoval v postgraduálním studiu v oboru Zvyšování efektivnosti a kvality výstavby silnic a dálnic. Od roku 1975 do 1980 působil ve firmě Silnice, n. p., České Budějovice, závod Soběslav, na pozici mistr, stavbyvedoucí a vedoucí oddělení přípravy. Poté nastoupil na Okresní národní výbor v Táboře jako vedoucí odboru dopravy, kde pracoval do roku 1988. Poté se vrátil zpět do Silnice, s. p., České Budějovice (předtím n. p.), kde do roku 1992 působil na pozici hlavní kontrolor a od 2. března 1989 jako ředitel. Po privatizaci firmy a transformaci postupně do firem Strabag ČR, Strabag a Strabag Bohemia byl až do roku 2001 předsedou představenstva. Nyní je jednatelem firmy Swietelsky stavební. Petr Čížek ovládá německý jazyk, je předsedou správní rady Sdružení pro výstavbu silnic Praha, členem předsednictva České silniční společnosti, členem předsednictva SIA – Rada výstavby ČR a členem představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR“.

  • Ing. Josef Fidler

  • Prof. Ing. Ladislav Gulan, PhD.

    Ladislav Gulan sa narodil 28. septembra v Myjave. V roku 1981 ukončil štúdium na Strojníckej fakulte Slovenskej technickej univerzity v Bratislave, študijný odbor Stroje a zariadenia pre stavebníctvo, úpravníctvo a poľnohospodárstvo a získal titul inžiniera. V rokoch 1994–1999 pokračoval na svojej alma mater v doktorandskom štúdiu v odbore Dopravné stroje a zariadenia. Dizertačnú prácu na tému „Systémový prístup k modulárnemu projektovaniu mobilných pracovných strojov“ úspešne obhájil v roku 1999. V roku 2004 obhajoval habilitačnú prácu „Tvorba flexibilných konštrukcií mobilných pracovných strojov“.

    V rokoch 1986–1992 zastával funkciu tajomníka Katedry častí strojov, v rokoch 1992–2004 funkciu tajomníka študijného programu Stroje a zariadenia pre stavebníctvo, úpravníctvo a poľnohospodárstvo. V roku 2004 krátku dobu zastával funkciu zástupcu vedúceho Katedry častí strojov a v rokoch 2004–2007 bol vedúcim katedry. Od septembra 2007 doteraz zastáva pozíciu zástupcu vedúceho Ústavu dopravnej techniky a konštruovania. Od septembra 2008 je zaradený na ústave vo funkcii mimoriadneho profesora v odbore Dopravné stroje a zariadenia.

    Pedagogické zameranie je veľmi široké: od mobilných pracovných strojov a strojov pre stavebnú výrobu cez teóriu pracovných strojov, logistiku v odbore DT (Dopravná technika) a transportnú techniku. V rámci svojej výskumnej činnosti bol v minulosti spoluriešiteľom viacerých výskumných úloh z oblasti tribológie. V poslednom období jeho výskumné zameranie je oblasť modulárneho projektovania mobilných pracovných strojov, ktorá je predmetom prevažnej väčšiny jeho publikácií. V rokoch 2004– 2006 bol zástupcom zodpovedného riešiteľa výskumnej úlohy č. APVT-20-003102 Komplexný interaktívny výpočtový systém na objektivizáciu konštruovania modulov pracovných strojov. V rokoch 2005–2007 bol zástupcom zodpovedného riešiteľa výskumnej úlohy APVT-99-174304 s názvom „Numerická simulácia únosnosti konštrukcií v oblasti veľkých deformácií a plasticity materiálu s viactelesovým kontaktom na základe bezpečnostných predpisov“ v spolupráci s WUSAM, a. s., Zvolen a Strojníckou fakultou ŽU v Žiline. V rokoch 2005–2007 sa stal zástupcom zodpovedného riešiteľa výskumnej úlohy APVT-20-008204 s názvom „Metodika objektivizácie stanovenia platformy typového radu strojov“ v spolupráci s WUSAM, a. s. V rokoch 2005–2008 bol spoluriešiteľom projektu KEGA 3/3205/05 „Viacjazyčný slovník mobilnej pracovnej techniky“. Od roku 2006 je zodpovedným riešiteľom projektu VEGA 1/4116/07 s názvom „Analýza veľkostného radu mobilných pracovných strojov z hľadiska segmentu vhodného pre výrobcu a zostavenie katalógu zaťažovacích spektier pre overenie pevnostných vlastností rozhodujúcich stavebných modulov vybraných strojov“. Spoluriešiteľom projektu APVV-0100-06 Výskum modulovanej platformy pre orientovaný segment mobilných pracovných strojov v spolupráci s PPS Group, a. s., Detva je od roku 2007.

    Menujme tiež jeho členstvo v rôznych komisiách, ako napríklad TNK č. 23 – „Zemné a stavebné stroje a priemyselné vozíky“, či činnosť skúšobného komisára Ministerstva výstavby a verejných prác SR pre overovanie spôsobilosti obsluhy stavebných strojov v odbore Cestné stroje, Zemné stroje, Transportbetón. Súčasne je členom redakčných rad časopisov z oblasti stavebných strojov a zariadení. Jeho publikačná činnosť zahrňuje autorstvo jednej monografie, spoluautorstvo dvoch učebníc a štyroch skrípt a učebných textov, ďalej autorstvo či spoluautorstvo viac ako stovky odborných i vedeckých článkov v časopisoch a zborníkoch doma i v zahraničí.

Doc. Ing. Ladislav Gulan, PhD.

  • Doc. Ing. Ivo Hlavatý, Ph.D.

    Ivo Hlavatý se narodil 9. září 1961. Vysokoškolský titul získal v roce 1987 na Vysoké škole báňské v Ostravě (fakulta strojní, katedra mechanické technologie, ústav svařování). Na stejné univerzitě získal v roce 2000 i titul Ph.D. a v roce 2003 pak titul doc. V současné době pracuje na své alma mater. Současně je výzkumným pracovníkem Českého svářečského ústavu, s. r. o., Ostrava, evropským svářečským inspektorem – inženýr (EWI-E), technickým expertem pro posuzování systémů jakosti ve svařování a informačních technologiích. Ivo Hlavatý je zkušeným specialistou a výzkumníkem v oblasti metalurgické svařitelnosti ocelí, požívaných v energetice a chemickém průmyslu, v oblasti svařitelnosti vysokouhlíkových ocelí, výpočetních programech v oblasti posuzování životnosti svarových spojů. Je i technickým expertem a posuzovatelem systémů jakosti ve svařování. Docent Hlavatý se podílel na sepsání 14 skript, kapitol ve skriptech a učebních textů. Přednášek na sympoziích, seminářích a konferencích je má již na svém kontě 85, třiatřicetkrát již publikoval v odborných časopisech, 76 výzkumných zpráv prošlo jeho oponenturou. Je autorem dvou vynálezů v ČR (CZ/PS 282238, CZ/PS 278365). Jeden vynález přihlásil jako mezinárodní vynález PCT (33 zemí, PCT/CZ96/00023). Kdo chce o Doc. Ing. Ivo Hlavatém, Ph.D. získat další informace může navštívit osobní www stránky http://fs1.vsb.cz/~hla80/.

 

Doc. Ing. Ivo Hlavatý, Ph.D.

  • Ing. Petr Homolka

    Petr Homolka se narodil 22. listopadu 1964 v Pardubicích.
    Po absolvování Střední průmyslové školy stavební ve Vysokém Mýtě, obor dopravní stavby v roce 1984, vystudoval Fakultu pozemního stavitelství, obor TZB na Českém vysokém učení technickém v Praze.
    Po ukončení studia v roce 1989 nastoupil do zaměstnání k Dopravním stavbám Olomouc, s. p., a to na pozici asistenta stavbyvedoucího. V průběhu následujících let se měnilo jeho funkční zařazení – přes mistra, stavbyvedoucího, hlavního stavbyvedoucího k projekt manažerovi a zároveň i jméno zaměstnavatele, a to přes Dopravní stavby IES spol. s r.o., na Dopravní stavby Holding a.s., k dnešní Skanska DS a.s. Od roku 1994 je autorizovaným technikem pro mosty a inženýrské konstrukce a pro pozemní stavby.
  • V letech 1991 – 2007 postupně řídil tyto významné projekty:
    • 1991-1994 – ČOV Smiřice, Skládka nebezpečného odpadu Lodín;
    • 1994-1997 – Přeložka komunikace I/35 – Hřebeč, Rekonstrukce komunikace I/35 – Hřebeč-Moravská Třebová;
    • 1998-2000 – Modernizace žel. trati Vranovice – Brno a stanice Vranovice;
    • 2001-2003 – Modernizace žel. trati Otrokovice – Přerov a Olomouc – Červenka;
    • 2004-2007 – Mimoúrovňové křížení Hlinky.
    • Od roku 2008 je ve funkci ředitele Direkce ŽS, Skanska DS a.s.

  • Ing. Milan Kalný
  • Doc. Ing. Karel Kubečka, Ph.D.

    Karel Kubečka se narodil 30. ledna 1959 v Ostravě-Zábřehu. Po absolvování Střední průmyslové školy stavební v Ostravě-Přívoze, obor Pozemní stavby v roce 1978, vystudoval Fakultu stavební VUT v Brně, obor Pozemní stavby, specializace statika-betonové konstrukce (rok 1983). Poté pracoval v několika projekčních společnostech. V roce 1990 byl Krajským soudem v Ostravě jmenován soudním znalcem v oboru 1. projektování, 2. stavebnictví, stavby obytné, stavby průmyslové, stavby zemědělské, stavební odvětví různá, specializace – betonové konstrukce, statika, zakládání staveb, stavby na poddolovaném území, vady a škody na stavebních konstrukcích.

    V září roku 1999 byl na základě konkurzu přijat na Fakultu stavební VŠB – TU Ostrava. V letech 1999–2005 pracoval jako odborný asistent na Katedře konstrukcí, v letech 2005-2008 jako odborný asistent s vědeckou hodností Ph.D. a od dubna 2009 byl docentem Katedry konstrukcí. Od roku 2010 vedl Znalecký ústav FAST VŠB-TU Ostrava a pracoval jako junior researcher - vedoucí Laboratoře tepelných vlastností, reologie a koroze stavebních materiálů na Institutu čistých technologií HGF VŠB-TUO. Následně pak byl vedoucím katedry Pozemního stavitelství FAST VŠB-TU Ostrava. Podílí se na výchově soudních znalců výukou stavebních předmětů na ÚOM EkF VŠB-TUO. Spolupracoval s ÚSI VUT v Brně a  s katedrou stavebnictví Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. V současné době pracuje na VŠRR v Praze a  Brně.

    V období 1999-2005 absolvoval doktorské studium na FAST VŠB – TU Ostrava, studijní program: P3607 Stavební inženýrství, studijní obor: Teorie konstrukcí. Vědecký titul Ph.D. obhájil v lednu 2005. V únoru 2009 úspěšně dokončil habilitační řízení, před vědeckou radou FAST VŠB TU Ostrava úspěšně obhájil habilitační práci na téma Rizika staveb, příčiny vzniku poruch, důsledky poruch a způsob hodnocení a získal akademický titul docent (Doc.).

    Je členem výboru ČSVTS – Moravskoslezské hornické společnosti (od roku 2005), Autorizovaný inženýr ČKAIT v oboru Pozemní stavby a Statika a dynamika staveb, Člen Dozorčí komise ČKAIT se sídlem v Brně, Člen výboru oblastní pobočky ČKAIT v Ostravě, Člen Oborového verifikačních a hodnotícího panelu („OVHP“) 04 Technické a informatické vědy, Rady pro výzkum, vývoj a inovace Úřadu vlády České republiky.

    Profesně se věnuje soudnímu inženýrství, oblasti rizik a rizikové analýze a dále pak zakládání staveb se specializací na důlní vlivy, bourací práce nosných systémů staveb, sanacím betonových konstrukcí, stavebně technickému průzkumu a statice stavebních konstrukcí a základů.


Doc. Ing. Karel Kubečka, Ph.D.

  • Ing. Josef Lukáš, CSc.

  • Doc. Ing. František Luxemburk, CSc.

    František Luxemburk se narodil 12. května 1942. Je absolventem Fakulty stavební ČVUT (1965), kde v roce 1974 získal titul kandidát věd. Od r. 1966 pracuje v laboratoři Katedry silničních staveb ČVUT jako vědecký pracovník. Ve své práci se věnuje především řešení problémů souvisejících s aplikací teorie lineární viskoelstické hmoty v silničním stavitelství a návrhu konstrukce netuhé vozovky. Zajímá se zejména o problematiku reologických vlastností asfaltových pojiv a směsí a o návrh a posouzení vozovek PK. Byl řešitelem a spoluřešitelem celé řady výzkumných úkolů, které byly úspěšně oponovány.

    Výsledky své vědeckovýzkumné práce publikoval v zhruba 195 odborných článcích a příspěvcích, které jsou uveřejněny buď v našich nebo zahraničních odborných časopisech, nebo ve sbornících seminářů a konferencí pořádaných u nás a v zahraničí. V letech 2005 až 2007 byl vedoucím Katedry silničních staveb.

    Je spoluautorem vysokoškolské učebnice Silniční laboratoř a odborné publikace Živičné vozovky, navrhování stavba, údržba a rekonstrukce. Rovněž je spoluautorem technických podmínek TP 78 Katalog vozovek pozemních komunikací, TP 109 Asfaltové hutněné vrstvy se zvýšenou odolností proti tvorbě trvalých deformací, TP 146 Povolování a provádění výkopů a zásypůrýh pro inženýrské sítě ve vozovkách PK, TP Katalog vozovek polních cest a TP 151 Asfaltové směsi s vysokým modulem tuhosti VMT a TP 170 Navrhování vozovek pozemních komunikací.Byl vedoucím autorského kolektivu výzkumného záměru Experimentální výzkum stavebních materiálů a technologií MŠMT ČR.

    V současné době je zástupcem vedoucího silniční laboratoře Katedry silničních staveb FSv ČVUT. Byl dlouholetým předsedou technické normalizační komise TNK 51 a Sekce Netuhé vozovky Silniční společnosti, je předsedou zkušební komise pro autorizaci stavebních inženýrů pro dopravní stavby. Od roku 1979 je soudním znalcem v odvětví dopravních staveb. V uvedeném období zpracoval více než 900 znaleckých posudků.
  • Ing. Václav Mach

    Václav Mach se narodil 16. června 1943 v Praze. Je absolventem Fakulty stavební ČVUT, směru inženýrské stavitelství, oboru inženýrské konstrukce a dopravní stavby. Po ukončení studia zahrnuje jeho profesní praxe pozici projektanta ve společnosti Armagedon (1966 – 1968), činnost vedoucího projektanta, vedoucího skupiny (Vojenský projektový ústav – do r. 1992). Od roku 1992 až dosud pracuje jako vedoucí projektant – mostní a inženýrské stavby – ve společnosti VPÚ DECO PRAHA a.s.

    Za úctyhodných 43 let své dosavadní praxe spolupracoval na takových projektech a stavbách, jako je například most přes Labe na dálnici D11 u Poděbrad (1990) či most na silnici I/7 přes průmyslovou zónu v Chomutově (2007). Mezi nejvýznamnější realizované projekty rekonstrukcí mostů, jichž se účastnil, patří například most přes Berounku v Lahovicích (2003, 2004) nebo rekonstrukce mostu přes Vltavu ve Veltrusech (2006). Dále spolupracoval na projektech lávek pro pěší, jmenujme například lávku přes dálnici D8 u Ústí nad Labem (všeobecně známou jako kočičí oči – r. 2007). Věnuje se také činnostem souvisejícím s mostním stavitelstvím, a to hlavním prohlídkám a dlouhodobému sledování mostů.

    Je autorem několika realizovaných vynálezů z oblasti stavitelství (Příčník v segmentových mostních konstrukcích, Spřažená konstrukce, Způsob vyztužování železobetonových deskových konstrukcí, Železobetonový dílec pro lávky pro pěší).

    Byl členem profesních organizací, jako např. ČSSI (1993 –1997 předseda pobočky Praha), ČKAIT (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků) – kde v letech 1992 – 2008 zastával post předsedy a v roce 2008 byl čestným předsedou.

    Za svou práci byl mnohokrát oceněn, například Cenou ECCS „ European Steel Design Awards 2007“, Cenou České komory autorizovaných inženýrů a techniků (2008) nebo zatím posledním oceněním – Osobnost stavitelství, které získal v roce 2008.

Ing. Václav Mach

  • Doc. Ing. Sergej Priganc, CSc.

    Sergej Priganc sa narodil 23. júna 1956 v Zbudskej Belej. V roku 1991 ukončil štúdium na Stavebnej fakulte Vysokej školy technickej v Košiciach, študijný odbor Pozemné stavby a získal titul inžiniera. V roku 1991 nastúpil ako asistent na Stavebnú fakultu VŠT v Košiciach. V roku 1996 nastúpil na externú formu doktorandského štúdia v odbore Teória a konštrukcie inžinierskych stavieb. Dizertačnú prácu na tému „Stavy napätia a pretvorenia železobetónových prvkov vynútené zmrašťovaním“ úspešne obhájil v roku 1989 na Stavebnej fakulte STU v Bratislave. Na Stavebnej fakulte TU v Košiciach v roku 2002 obhájil habilitačnú prácu „Metódy diagnostikovania koróziou narušených železobetónových prvkov so zameraním na zostatkovú životnosť“. Od r. 2003 pôsobí na Stavebnej fakulte Technickej univerzity v Košiciach ako docent.

    Počas pôsobenia na TU univerzite zastával viaceré funkcie. Menujme niektoré z nich: v rokoch 1986 – 1989 tajomník katedry, v rokoch 1990 – 1992 predseda Akademického senátu fakulty, v rokoch 1994 – 2000 vedúci Katedry betónových konštrukcií a mostov, v rokoch 2000 – 2007 prodekan Stavebnej fakulty TU v Košiciach. Jeho pedagogické zameranie je veľmi široké: od navrhovania betónových konštrukcií až po ich rekonštrukcie, so zameraním na využitie nových vystužných materiálov na báze nekovovej výstuže. V rámci svojej výskumnej činnosti bol v minulosti spoluriešiteľom viacerých výskumných úloh – z oblasti zmrašťovania a dotvarovania betónu, využitia vláknovej výstuže v betónových konštrukciách a i. V ostatnom období jeho výskumné aktivity smerujú do oblasti zvyšovania odolnosti betónových prvkov so zameraním na zostatkovú životnosť a na využitie nekovovej výstuže pri zosilňovaní betónových prvkov a konštrukcií.

    Je členom viacerých profesijných organizácií, pracuje vo viacerých komisiách, ako napríklad TNK č. 74 – „Navrhovanie a zhotovovanie murovaných konštrukcií“, TNK č. 111 – „Uplatňovanie a používanie Eurokódov”, TNK č. 05 – „Navrhovanie betónových konštrukcií”, člen Vedeckej rady SvF a i.

    Jeho publikačná činnosť zahrňuje autorstvo a spoluautorstvo jednej monografie, dvoch vysokoškolských učebníc, niekoľkých skrípt a učebných textov. Je autorom a spoluautorom početných odborných i vedeckých článkov v časopisoch a vedeckých zborníkoch doma i v zahraničí. Výsledky svojej doterajšej vedecko-výskumnej činnosti prezentuje na vedeckých kongresoch, konferenciách a seminároch.

  • Ing. Ivan Racek

    Ivan Racek se narodil 29. května 1946. Vystudoval Slovenskou vysokou školu technickou (SVŠT) Fakultu stavební v Bratislavě, obor Inženýrské konstrukce a dopravní stavby (1971). Po ukončení studia v roce 1971 nastoupil do zaměstnání do centrální laboratoře SSŽ, n.p. Praha. V letech 1973-1978 byl vedoucím dálniční laboratoře – D1, úseku Mirošovice, Šternov Soutice, kde Stavby silnic a železnic, tehdy ještě národní podnik, stavěly dálnici s betonovým krytem, poté specialistou na betonové konstrukce a technologie mostních staveb, zástupcem vedoucího odboru kontroly a řízení jakosti SSŽ, n.p., Praha (1978-1984). V průběhu let 1984-1987 byl vedoucím kontroly kvality a také v závěru stavby vedoucím technické skupiny stavby MSC v Libyi. V období 1987-1989 zastával pozici specialisty a vedoucího OKŘJ SSŽ, n.p. Praha.

    V letech 1989-1991 byl sekretářem ředitele SSŽ a po privatizaci od roku 1992 do roku 2009 technickým ředitelem SSŽ, a.s. – v období 2007-2009 pod hlavičkou servisní organizační jednotky EUROVIA Services s.r.o. Kromě zajišťování povinností a aktivit v náplni SSŽ, a.s., včetně investičního programu se podílel na řízení účasti SSŽ na výzkumných a vývojových programech mateřských francouzských organizací EJL a později Eurovia, tak MDS a vysokých škol ČR. V řídícím týmu koordinoval účast SSŽ v evropském výzkumném úkolu SCORE, který řešil problematiku recykláží vozovek. Mezi další aktivity v ČR patřilo například řízení úkolu Asfaltové vozovky s vysokým modulem tuhosti, ukončeného vydáním TP 151 (MDS 2001), poté úkolu Asfaltové vozovky nové generace, v závěru propojeného s koordinací řešení TP 170 Navrhování vozovek pozemních komunikací (MD 2004) jako inovaci TP 77 a 78. Od roku 2008 je pověřen řízením jedné kapitoly vývoje CIDEAS – Integrovaný návrh konstrukcí a systémů pro výstavbu, koncepcí pro návrh, výstavbou a managementem pozemních komunikací a letišť. Od února letošního roku zastává pozici asistenta generálního ředitele SSŽ. Od roku 2005 je autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a od roku 2008 též autorizovaným inženýrem v oboru zkoušení a diagnostika staveb.

    V současnosti je také členem ČVTS, sekce CB vozovek, tři funkční období byl členem technického výboru AICPR č. 3 (Výměna technologií), jedno funkční období působil jako člen technického výboru AICPR č. 11 (Mosty). Je členem rady Silniční společnosti, přípravných výborů různých konferencí a hojně publikuje v odborných technických časopisech.

  • Ing. Michal Radimský, Ph.D.

  • Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.

    Tomáš Rotter se narodil 6. listopadu 1947 v Praze. Po ukončení studia na Fakultě stavební ČVUT v Praze na oboru konstrukce a dopravní stavby v roce 1972 nastoupil do společnosti SUDOP Praha a.s. jako projektant. V roce 1973 byl přijat k aspirantskému studiu na Fakultě stavební v Praze, na Katedře ocelových konstrukcí v oboru teorie a konstrukce inženýrských staveb. K činnosti projektanta se již nevrátil a přešel na pedagogickou dráhu. V roce 1981 obhájil svoji kandidátskou disertační práci na téma Šikmé vícekomorové mosty. V roce 1987 byl jmenován docentem v oboru kovové a dřevěné konstrukce. Ve své pedagogické práci se zaměřuje hlavně na ocelové mosty, ale přednáší i ocelové a dřevěné konstrukce pozemních staveb.

    Publikační činnost Tomáše Rottera za více než 30 let je velmi rozsáhlá. V odborné oblasti se zaměřuje hlavně na teorii ocelových mostů, únavu a křehký lom, na modální analýzu a na vyšetřování odezvy mostů na zatížení dopravou a teplotou. Byl a je řešitelem několika projektů Ministerstva dopravy ČR. Aktivně se podílel na přejímání evropských návrhových norem do systému ČSN. Je dlouholetým členem Technické normalizační komise 35 pro ocelové konstrukce. Pod jeho vedením získalo několik doktorandů vědecký titul Ph.D.

    Dlouhodobě spolupracuje s praxí a podílel se na projektech několika významných mostů, např. Mariánský most v Ústí nad Labem, Dlouhý most v Českých Budějovicích, lávka pro chodce přes D1 v Praze – Chodově aj. Je členem vítězného kolektivu na přemostění Vltavy na Silničním okruhu kolem Prahy v Suchdole.

Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.

  • Ing. Jaroslav Sigmund

    Jaroslav Sigmund se narodil 13. dubna 1948 v Roštíně, okres Kroměříž. Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích v létech 1966 až 1972, směr anorganická technologie. Od ukončení vysokoškolských studií až do 31. prosince 2008 byl zaměstnán ve firmě VÍTKOVICE: 1972 – 1978 jako pracovník technického rozvoje v závodě 65 – Mostárna Frýdek-Místek (volby ochranných systémů ocelových konstrukcí a kovových výrobků, technologie přípravy povrchu ocelových konstrukcí před nátěry, zhotovování nátěrových systémů, žárové stříkání kovů - metalizace ocelových povrchů hliníkem vč. doprovodných technologií, úprava povrchů rozměrných nádob z antikorozních ocelí elektrochemickým leštěním vč. vývoje a zavedení technologických zařízení a kontrolních metod); 1978 – 1981 jako vedoucí operativní technologie a páskové šablonárny v závodě 65 – Mostárna Frýdek-Místek; 1981 – 1994 – pracovník technického rozvoje v závodě 65 – Mostárna Frýdek-Místek a současně jako závodní referent pro ochranu životního prostředí, později spolupráce s obchodním úsekem při navrhování, výběru a realizaci nátěrových systémů ocelových konstrukcí; 1995 – 2002 – technický pracovník technologie a metalurgie v divizi Ocelové konstrukce Ostrava na úseku technického rozvoje, současně jako poradce a podpora pro realizace povrchových ochran na ostatních úsecích podnikatelské jednotky (obchodní úsek, projekce a konstrukce, řízení jakosti, nákup, příprava výroby, výroba), a jako auditor interního systému řízení jakosti ISO 9001; 2002 – 2008 – technický pracovník technologie a metalurgie v divizi Ocelové konstrukce Ostrava na úseku technického rozvoje, a současně jako vedoucí auditor SMJ a EMS, a rozšíření do celé působnosti a.s. VÍTKOVICE Strojírenství Ostrava, v současnosti VHM Ostrava.

    Od ledna 2009 pracuje jako korozní inženýr u společnosti Mott MacDonald, s.r.o., Praha (vedení grantového výzkumného úkolu – přejímky PKO, odborné posudky, vedení seminářů).

    Jako pracovník technického rozvoje řešil všechny úkoly, týkající se povrchových úprav a protikorozních ochran výrobků, odborně řídil výstavbu pracovišť s průběžnými tryskacími stroji (na plechy a na profily), ruční dotryskávací kabinu. Vyřešil po jistou dobu používanou mezioperační ochranu povrchu otryskaného materiálu kyselým fosfátotaninovým stabilizátorem, unikátní v Evropě. Jako vedoucí operativní technologie a páskové šablonárny řídil kolektiv 43 pracovníků, a podařilo se mu zdokonalit řídící činnost tohoto kolektivu aplikací matematické statistické analýzy pracovní činnosti jednotlivých pracovníků.

    Spolupodílel se na vývoji a zavedení technologie elektrochemického leštění velkoobjemových nádob z antikorozních ocelí, kterou zvládl projekčně a realizačně, technologicky i analyticky, vč. zneškodňování odpadů. Tuto technologii pak pomohl zavést do provozu v dalších pěti firmách v ČR.

    Podílel se na zprovoznění pracovišť povrchových úprav ochrannými nátěry u nové výstavby technologie výroby speciálních mostů, včetně zachycování a zneškodňování přestřiků nátěrových hmot z odsávané vzdušniny novou technologií. Tuto funkci dále zdokonalil a rozšířil do oblasti komplexního sběru a zneškodňování kapalných technologických odpadů z celé podnikatelské jednotky.

    Bylo mu uděleno osm autorských osvědčení na přihlášené vynálezy. Byl pověřen současným vykonáváním funkce ekologa podnikatelské jednotky, vč. metodického řízení zástupců vedoucích NS. Tuto činnost vykonával až do ukončení provozu mostárny ve Frýdku-Místku. Prosadil do využití moderní výkonné, ekonomické a bezpečné nátěrové systémy, a s nimi odpovídající normy, předpisy a podpůrné nástroje (kalkulace, metodické pokyny atd.), současně se podílel na vzdělávání výkonných pracovníků. Prosazoval moderní a výkonné technologie povrchových úprav a protikorozních ochran v rámci VHM Ostrava. Od roku 1996 pracoval jako auditor, od roku 2000 jako vedoucí auditor SMJ a EMS ISO 9001 a ISO 14000.

    Publikuje odborné články v odborné literatuře – do současné doby přes 50 příspěvků. Je členem redakční rady odborného časopisu SILNICE ŽELEZNICE. Přednáší na konferencích a seminářích pořádaných odbornými organizacemi Česká asociace ocelových konstrukcí, odborná skupina „Smalty“ České strojírenské společnosti, Asociace českých zinkoven, Agentura AMA Jihlava, Agentura SEKURKON Praha, a publikuje svoje příspěvky ve sbornících z těchto akcí. Pravidelně spolupracuje s VŠB – TU Ostrava, Fakultou strojní jako konzultant pro diplomanty 3. a 5. ročníků, a při řešení specifických požadavků.

    Přednáší v kursech a seminářích o moderních povrchových ochranách a ochraně životního prostředí pro pracovníky odborných firem a společností, pořádaných mateřskou firmou, agenturou RIVS Ostrava, agenturou SEKURKON Ostrava, při TU-VŠB Ostrava, a pro další zájemce.

  • Ing. Martin Smělý

  • prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.

  • Ing. Pavel Stoulil

    Pavel Stoulil se narodil 18. prosince 1937 v Třebnicích – Mleč (okres Příbram). V roce 1960 ukončil studium na Stavební fakultě vysoké školy železniční v Praze. Poté nastoupil k Československým drahám, Mostnímu obvodu Plzeň, který od roku 1969 vedl. Od roku 1973 pracoval na Federálním ministerstvu dopravy v Praze jako vedoucí oddělení umělých a pozemních staveb. V roce 1993 byl převeden na nástupnické Ministerstvo dopravy ČR, odbor železnic, kde pracoval ve funkci vedoucího oddělení železniční infrastruktury a později zástupce ředitele odboru. V té době byl členem mostního výboru mezinárodní železniční unie (UIC) a výboru znalců pro otázky železničních mostů (dnešního ERRI, tj. evropského výzkumného železničního ústavu). 13. ledna 1998 se stal ředitelem odboru drah a železniční dopravy na Ministerstvu dopravy a spojů. Tuto funkci zastával do 26. května 2000, kdy byl jmenován do funkce náměstka ministra pro úsek drah a železniční dopravy, veřejné dopravy, plavby a vodních cest Ministerstva dopravy a spojů ČR. Současně vykonával funkci předsedy Správní rady ČD. Od 1. ledna 2003 byl poradcem ministra dopravy. Nyní se zabývá expertní, poradenskou a pedagogickou činností zaměřenou na výstavbu, modernizace a správu dopravních staveb a revitalizaci železniční dopravy. Je členem vědecké rady Fakulty dopravní ČVUT v Praze, členem autorizační komise pro dopravní stavby a rovněž členem dozorčí rady Povodí Labe, kde zastupuje ministerstvo dopravy. Současně je spolupracovníkem tzv. „Technologické platformy“ tj. sdružení vysokých škol, stavebních firem a výzkumného ústavu železničního, jehož cílem je zajištění interoperabilních výrobků českých fi rem uplatnitelných při modernizaci a výstavbě evropské železniční sítě.
  • Prof. Ing. Karel Šotek, CSc.

    Karel Šotek se narodil 8. srpna 1942 v Třebíči. Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině ukončil v roce 1968. Dva roky pracoval v různých funkcích v žst. Brno-Maloměřice. Od roku 1970 působil jako výzkumný pracovník VÚD Žilina. V roce 1978 obhájil disertační práci na téma Simulační model žst. Čierná nad Tisou. V roce 1986 získal atestační stupeň vedoucího samostatného vědeckého pracovníka A/II – udělen SAV. Od roku 1983 zastával funkci ředitele Ústavu rozvoje komunikací při VŠDS Žilina. V roce 1992 založil a vedl Katedru špeciálnych technológií VŠDS Žilina. Po založení Dopravní fakulty Jana Pernera v Pardubicích byl až do roku 1995 externím pracovníkem této fakulty. Od roku 1995 pracuje na DFJP trvale. Zastával funkci vedoucího katedry informatiky v dopravě. V letech 2003 až 2006 byl děkanem Dopravní fakulty Jana Pernera. Vedoucím KID DFJP byl do 1. 5. 2007. V současnosti je pracovníkem katedry nové Fakulty elektrotechniky a informatiky DFJP, kde zastává funkci proděkana pro vnitřní rozvoj a vnější vztahy.

    Je stále externím pracovníkem univerzity v Žilině. Od r. 2004 je jejím hostujícím profesorem. Do pedagogického procesu byl na VŠDS zapojený externě nepřetržitě od roku 1970. Docentskou habilitační práci obhájil na VŠB-TU v Ostravě v roce 1996 na téma Uplatnění simulačních experimentů v řídících procesech železniční dopravy v oboru Dopravní technika a technologie. Byl vedoucím řešitelem řady výzkumných projektů, jako pracovník VÚD Žilina a později VŠDS Žilina především úloh základního výzkumu v dopravě. Je spoluautorem prvního funkčního simulačního modelu seřaďovací stanice na ČSD. Zapojoval se do řady úloh aplikovaného výzkumu řešených ve spolupráci s Českými drahami a Železnicemi Slovenské republiky, zejména v oblasti aplikovaného výzkumu projektů zaměřených na racionalizaci dopravní technologie či v tvorbě a projektování informačních systémů v železniční dopravě. Je hlavním projektantem a manažerem několika úloh řešených ve spolupráci FRI-Žilinské univerzity a DFJP-UPA. Zejména projekty SENA-JŘ-VT pro ČD a ZONA-CP-VT pro ŽSR byly dovedeny až do realizace a jsou úspěšně využívány pro tvorbu pomůcek grafikonu vlakové dopravy na železnici. Významný je i projekt GTN-DOZ (Graficko-technologická nadstavba dálkového ovládacího zařízení). Zařízení je postupně zaváděno na hlavních tratích ČD. Nyní je vedoucím kolektivu, který zabezpečuje subdodávku IS KANGO pro ČD. Zabývá se i řešením teoretických problémů, zejména v oblasti uplatnění simulace na dopravní síti, kde řešil a řeší grantové úlohy pro MŠMT-SR, fakultní grantové úlohy FRI- Žilinské univerzity a projekt GAČR č. 103/9601711 (1996 – 1998).

    V pedagogické praxi zabezpečoval řadu předmětů, například Informační a řídicí systémy v dopravě a Optimalizace úloh na dopravní síti, pro které vydal učební pomůcky – učebnice, skripta a sylaby. Připravil projekt celouniverzitního bakalářského oboru Informační technologie a projekt učebního oboru Aplikovaná informatika v dopravě.

    Spolupracuje s Institutem dopravy VŠB-TU Ostrava při výchově doktorandů. Založil Regionální akademii CISCO při UPA, vede její činnost, jakož i koordinaci devíti Lokálních akademií CISCO ve Východočeském regionu. Kromě univerzity v Žilině spolupracuje s Univerzitou Drážďany, Univerzitou Ravensburk-Weingarten a TU Vídeň. Byl a je členem několika vědeckých rad (VŠDS 1992 – 1994, FRI-VŠDS 1992 – 1998, DFJP 1995 – dosud), ZU – TF- Praha (2003 – dosud), UEI UPa, DF ČVUT Praha (2003 – dosud). Byl členem subkomise GA ČR č. 102 (2000 – 2005). Zastával funkci předsedy schvalovací komise č. 10 výzkumných úloh MDaS ČR (2000 – 2005), je členem komise MDČR pro VaV č. 4 (2006 – dosud). Od roku 1987 je členem Simulační česko-slovenské společnosti. Připravil projekt a od roku 2005 byl vedoucím řešitelem VZ MSM 0021627505 Teorie dopravních systémů.

  • Ing. Pavel Švagr, CSc.

    Pavel Švagr se narodil 23. července 1962 v Příbrami. V roce 1984 ukončil studium na Podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil na Katedru řízení výroby VŠE v Praze jako odborný asistent. Jeho specializací byla problematika řízení výroby. V roce 1989 obhájil disertační práci a byla mu udělena vědecká hodnost CSc. Od roku 1990 do roku 2000 působil na Katedře drobného podnikání a Katedře managementu VŠE v Praze se specializací na malé a střední podniky v ekonomice a problematiku provozního managementu. V letech 1998 až 2000 pak působil jako hlavní poradce ministra prof. Jaromíra Císaře na ministerstvu pro místní rozvoj. V srpnu 2000 byl jmenován ředitelem nově vzniklého Státního fondu dopravní infrastruktury. Tuto instituci budoval a spravoval až do roku 2007, kdy v dubnu 2007 byl z funkce ředitele ministrem dopravy Alešem Řebíčkem odvolán. V červenci 2007 nastoupil do funkce náměstka generálního ředitele pro ekonomiku na Správě železniční dopravní cesty, s. o. Zde bylo jedním z jeho hlavních úkolů pokračování v transformaci české železnice – především příprava a realizace převodu cca 10 tis. zaměstnanců Českých drah zajišťujících opravy a údržbu celostátních a regionálních drah na Správu železniční dopravní cesty, s. o., k 1. červenci 2008. V říjnu 2008 nastoupil na České dráhy, a. s., jako poradce ekonomického náměstka generálního ředitele. V květnu 2009 byl jmenován náměstkem generálního ředitele Českých drah pro personální záležitosti.

    Je členem vědecké rady Fakulty dopravní ČVUT, autorem či spoluautorem několika publikací pro oblast provozního managementu. Odborně se zaměřuje zejména na problematiku investiční výstavby v oblasti dopravní infrastruktury a na oblast financování dopravní infrastruktury a veřejného sektoru.

  • Ing. Jan Tatíček

    Jan Tatíček, který se narodil 5. července 1952, absolvoval v letech 1967 až 1970 SVVŠ v Kladně. Od roku 1970 do roku 1975 studoval na Strojní fakultě ČVUT Praha, z toho první tři roky obor strojírenská technologie, další dva roky konstrukční směr, Katedra dopravních a zdvíhacích zařízení. Diplomovou práci měl na téma navrhování a optimalizace ocelových konstrukcí pomocí výpočetní techniky s využitím metody konečných prvků. Praxi Jan Tatíček zahájil ve stavební projekci Kamenouhelných dolů v Kladně, kde působil od roku 1975 nejprve jako statik, později jako vedoucí statického oddělení. Na této pozici působil do roku 1988, poté ve stejné organizaci přešel do útvaru hlavního mechanika a zastával pozici specialisty pro horizontální a vertikální důlní dopravu. Po zrušení Generálního ředitelství Kamenouhelných dolů v Kladně v roce 1990 nastoupil do ČKD Slaný jako asistent generálního ředitele. V této funkci se podílel na založení společnosti MCE Slaný, jejímž předmětem činnosti je výroba a montáž svařovaných ocelových konstrukcí, především mostů, konstrukcí pro vodní elektrárny a kotle transformátorů. Od roku 1992 do současnosti je jednatelem této společnosti. Jan Tatíček je od roku 2005 do současnosti členem výboru České asociace ocelových konstrukcí.

  • Prof. Ing. Josef Vičan, CSc.

    Josef Vičan se narodil 20. září 1954 v Moravské Třebové v okrese Svitavy. V letech 1969 až 1973 absolvoval Střední průmyslovou školu dopravní v Letohradě, obor dopravní stavby. Ve studiu téhož oboru pokračoval od roku 1973 na Vysoké škole dopravy a spojů, nyní Žilinské univerzitě v Žilině. Vysokoškolské studium ukončil v roce 1978 s červeným diplomem. Ještě v témže roce nastoupil do zaměstnání u Železničního stavitelství Brno, závodu 02. Po jednoroční vojenské službě nastoupil na základě konkurzu na místo asistenta na Katedře mostů Vysoké školy dopravy a spojů, která byla v roce 1982 integrována s Katedrou pozemního stavitelství na Katedru stavebních konstrukcí a mostů. Na této katedře postupně vystřídal více funkcí od tajemníka, vedoucího oddělení kovových konstrukcí a mostů až po vedoucího katedry. Tuto funkci vykonává od roku 1993 až dodnes.

    V roce 1987 obhájil kandidátskou disertační práci oboru Teorie a konstrukce inženýrských staveb. V roce 1995 se v tomto oboru habilitoval a v roce 2002 byl jmenován profesorem v témže studijním oboru. V rámci pedagogických povinností se věnuje výuce kovových konstrukcí a kovových mostů. Jeho vědecké zaměření se orientuje na problematiku stabilitních problémů ocelových konstrukcí a mostů a spolehlivosti existujících stavebních konstrukcí a mostů. Je autorem a spoluautorem 3 vědeckých monografií, z toho jedné vydané v UK, USA a Kanadě, 13 vysokoškolských učebnic a skript a více než 190 článků a příspěvků v časopisech a sbornících z vědeckých a odborných konferencí doma i v zahraničí.

    Je členem Polsko-České-Slovenské komise při Polské Akademii věd, individuálním členem IABSE, členem SKSI, podpředsedou Slovenské společnosti pro ocelové konstrukce, předsedou představenstva VTP Žilina, předsedou TK 4 „ Ocelové, spřažené a dřevěné konstrukce“ a členem TK 111 „Uplatňovaní a používaní Eurokódů“ při SUTN Bratislava. Dále je členem pracovní skupiny AK „ Projektování, inženýrství, technologie a vodní hospodářství“, členem pracovní skupiny Rady APVV pro technické vědy, členem redakční rady časopisů Civil and Environmental Engineering, Znalectví a Silnice Železnice, člen zkušební komise pro odborné zkoušky znalců z oboru Stavebnictví – Statika staveb a členem vědeckých rad Stavební fakulty, Strojní fakulty ŽU a VR Žilinské univerzity.
  • Ing. Jan Zemánek